SLE je nemoc pro lékaře a naše pacienty naprosto nepředvídatelná.Jedná se o autoimunitní onemocnění ,které postihuje zárověň několik systémů.Je často označovaná jako“velký imitátor“.Nedá se jednoznačně říci,co SLE spouští .Faktorů je více.Předpokládá se genetická predispozice,porucha funkcí B a T lymfocytů,poruchy hormonálního řízení,UV paprsky a pravděpodobně i virová infekce.
Mezi nejčasteji postižená plemena patří NO,kolie,šeltie a jejich kříženci.Příznaky této nemoci se mohou projevit v jakém-koli věku.
Podle manifestace bych je rozdělil jako příznaky kožní a příznaky orgánové/podle postižení jednotlivých orgánů a systémů/.
Kožní manifestace SLE je skutečně rozsáhlá.Od jednotlivých ložisek na kůži,až po procesy generalizované.Mohou a nemusí být svědivé.Postihují hlavu, uši ,tlapky i celé končeniny.Kůže může být suchá i mastná,s lupy i bez.Na kůži mohou vznikat mukokutánní vesiculobulozní ložiska,hnisající léze připomínající krátery.Často po sloupnutí strupu s krvavou spodinou.Recidivující infekce a tzv.Hot spoty na kůži i hnisající podkoží na různých částech těla.Psům praskají polštářky na tlapkách,zvyšuje se u nich rohovatění.Stejné procesy mohou postihnout i nosní houbu.Dle mnoha autorů jsou tyto příznaky vyvolávány slunečním zářením.
Orgánová manifestace SLE je závislá od systému,který postihuje.Obvykle je zárověň přítomna horečka,změny v krevním obraze -jako hemolytická anémie,snížení počtu krevních destiček,zvýšení počtu bílých krvinek.Nemoc postihuje srdce i jeho obaly,plíce a pohrudnici.Může spustit polymyositidy.Silně postihuje klouby a kloubní struktury vedoucí k polyartritidám.Vždy je u pacientů přítomno zvětšení sleziny a obvykle bývají potíže s lymfadenopatiemi a někdy s lymfedémem.U mnoha pacientů bývá i postižení nervového systému.V důsledku postižení ledvin/proteinurie,hematurie,změna pH,změna hustoty/ a nezřídka v důsledku neřešitelných glomerulonefritid jsou majitelé postižených zvířat donuceni k euthanasii.
Pro diagnostiku této nemoci je navrženo mnoho postupů,ale bohužel žádný zatím není stoprocentní jistotou.K nejčastějším metodám patří ANA test,stanovení LE buněk,kožní biopsie a přímá imunofluorescence.Všechny tyto metody se musí posuzovat velmi individuálně.
Léčba je jako u většiny autoimunitních onemocnění dosti podobná.Glukokortikoidy,imunosupresiva a symptomatická terapie postižení jednotlivých systémů.Tomu pak odpovídají i nepříliš povzbudivé statistiky přežitelnosti pacientů.