Příběh stařičké yorkšírky Sáry.
Na začátku popisu tohoto případu,chci poděkovat panu Prokopovi a celé jeho rodině.Jejich obětavost a nesmírná životaschopnost stařičké Sáry mne skutečně dojala.Vztah takovýchto lidí ke zvířatům,které by jiní utratili, nám veterinářům dává pocit smyslu.A příjemně to hřeje u srdce,když pacientovi po deseti dnech odstraníte stehy a kromě jizvy/která brzy zaroste srstí/Vám Sára odejde po svých a radostně vrtí ocáskem.Celý příběh proběhl už dávno a Sára je již v psím nebi/teda doufám/.Ale i tak …. .

Už velmi stařičké,nicméně vitální fence Sáře, začal nad okem růst nádor.Postupně se rozšiřoval do okolí oka.Rostl podél,nad i pod okem.Na obrázcích je zřetelně vidět jeho agresivita vůči okolním tkáním hlavy.Ve fázi,kdy začal prorůstat okem a Sáře způsoboval bolesti tlakem na nervus opticus,měl majitel dvě možnosti.Utratit,nebo operovat.Fotografie Sáry nejsou pro slabší povahy.Doufám,že však budou povzbuzením pro ty,kteří nechtějí osud svých miláčků ukončit injekcí .Chtějí dát šanci a možná vrátit to,co se penězi vyjádřit nedá.Třeba,třeba lásku psích očí.